Na své první delší nezávislé zahraniční cestě jsem si začala psát poznámky. Od maminky jsem dostala “žebradlo”, a do něj si koupila malý deníček. Deníček jsem měla stále s sebou a zapisovala si různé zážitky a poznámky a také útratu. Po příjezdu jsem dokonce tento text vysázela s kamarádem v TEXu a zakomponovali jsme do něj poznámky od další spolucestující. Jen jsme jej nikdy nezveřejnili.
Na většině dalších cest jsem si psala deník. Cestu do Jižní Ameriky jsem začala přepisovat do online podoby, protože se o ni někteří lidé z mého okolí zajímali. Přepsala jsem první dva týdny a pak se někde zasekla, ale i tak ohlasy byly skvělé.
Je pravda, že je asi málo cest, ze kterých nemáme nějaký silný zážitek. Když jsem se jednou v lednu vrátila z prodlouženého víkendu ve Španělsku, ptala se mě hned ráno kolegyně v práci: “Co se vám stalo tentokrát?” a byla plná očekávání nějakého peprného zážitku. Tak jsem přemýšlela a na nic jsem nepřišla, tedy na nic, co bych v ten moment chtěla vykládat. Dostala jsem na této cestě zásnubní prstýnek, ale tuto novinku jsem napřed chtěla sdílet s rodinou a pak až v práci.
Letos jsem si na naší cestě po Asii psala opět poctivě zápisky a dcera po několika dnech prohlásila, že bych měla napsat knížku. Babička mě také několikrát pobízela, že bych měla najít formu, jak zveřejnit, co jsme zažili. Na knížku se zatím necítím, jednou, možná, kdo ví :-).
Rozhodla jsem se tedy založit blog a sdílet s Vámi mé i rodinné zážitky spojené s cestováním po blízkých i dalekých krajích. Vy si teď můžete užívat naše cesty a námi. Ať Vám přináší radost a zábavu. Věřím, že zde najdete i tipy jak si cestování užít.
